Vrstvení oblečení do extrémních mrazů

„Steve je přírodňák z Fairbanks a patří do zkušebního týmu pro outdoorové oblečení firmy Patagonia. Na startu jsem se klepal mrazem a on přijel z Fairbanks, vystoupil a začal si libovat, jak je tady příjemně teplo (-20°C). Fairbanks je považované za nejchladnější místo civilizovaného světa, panují tam podstatně drsnější mrazy než u pobřeží v Anchorage, kde závod startuje. Proto asi nikdo nemůže být tak připravený na mrazy, jako lidé odtamtud. Teď jsem měl možnost zjistit i způsob jeho oblékání, což byl pro mě trochu šok. Byl založený na úplně opačném systému než můj. Jako první vrstvu na tělo měl slabou šusťákovou nepromokavou bundu, která absolutně nepustila pot dál. Další vrstvy byly izolační a hřály. Navrch podle potřeby nic nebo vestu, goretexovou či péřovou bundu. Když Steve viděl moje překvapení, snažil se mi svůj systém vysvětlit. První – vlhko-nepropustná vrstva má v podstatě dvě funkce. Za prvé vyprodukované tělesné teplo neodchází dál skrz propustné vrstvy, ale je udrženo první vrstvou, a tak tělo nemusí tolik topit na udržení teploty, neztrácí zbytečně energii a při pohybu  se rychleji zahřeje. Druhá funkce je, že zabrání prostoupení vlhkosti do dalších vrstev a udrží je suché, a tudíž neustále funkční a použitelné. Při sušení slabá šusťáková bunda ihned uschne, pokud není po ruce zdroj tepla, může velice rychle bunda uschnout i venku na mraze. Vlhkost během chvíle zmrzne a vyklepáním se z ní namrzlý led odláme, takže je opět suchá.
Jeho způsob oblékání ve mně sice vyvolával nedůvěru, svoji logiku ale měl. Neuměl jsem si představit, jak se koupu v mraze ve vlastní šťávě, ale nikdy jsem to nezkusil, a tak to nemůžu ani hodnotit. Můj systém propustných vrstev měl zase nedostatky v tom, že ať jsem dělal, co jsem chtěl, vlhkost ve věcech zůstávala. Nemusí to být vůbec způsobeno špatnou funkčností prvních vrstev, stačí, že vrchní vrstva neudýchá to, co se z vás odpaří, hlavně při zvýšeném výkonu. Vlhkost, která zůstane někde uvnitř, pak začne mrznout a vy prochládáte a tělo se marně snaží zahřát. I přes super prvotřídní oblečení vám tohle hrozí a vy se s tím tady zaručeně setkáte. Musíte se prostě naučit s vlastnostmi vašeho oblečení zacházet a využívat je, pak v něm můžete fungovat. Jak jsem později zjistil, i někteří další závodníci používali víc nebo míň „Stevův“ systém. Jay Peterway ho aplikoval v botách, Masaru se dokonce ve spacáku navlíkal ještě do plastového pytle. Nikdo to ale nevyužíval v takové míře jako Steve. Kdyby jeho řešení bylo špatné, asi by těchhle extrémech nemohl přežít, neboť místní extrémní podmínky dokonale prověří jak oblečení, tak použitý způsob.“

Více o knize a autorovi na www.jankopka.cz
Recenzi knihy najdete niže v souvisejících článcích.